Fenomén růstu srnčích parůžků II.
Pavel Scherer
Ve svém příspěvku ve Světě myslivosti č. 3/2007 jsem se pokusil shrnout fyziologii růstu srnčích parůžků s uvedením poznatků získaných v chovu srnčí zvěře v zajetí. Na svůj příspěvek nyní naváži pokračováním s detailní fotodokumentací záběrů shazování a tvorby nových parůžků.
SHAZOVÁNÍ PARŮŽKŮ
Vyzrálé a vytlučené parůžky nosí srnci od jara do podzimních až zimních měsíců. V období kolem října se pučnice začínají připravovat na tvorbu nových parůžků. Jejich dřeň se činností zvláštních buněk postupně rozrušuje, přičemž se odbourává zejména tenká vrstva kostní tkáně v horní části pučnice (obr. 1). Narušením této „demarkační“ vrstvičky mezi „odumřelým“ parůžkem a pučnicí se postupně snižuje soudržnost parůžku s pučnicí, až parůžek odpadne – je shozen. Někdy se spolu s parůžkem odlomí i kousek pučnice, zvláště je-li parůžek vystaven vnějšímu tlaku dříve, než je dobře připraven na shození.
Mladí srnci shazují s parůžky zpravidla větší kousky pučnic, takže pečeť jejich parůžků bývá značně vypouklá. U starších srnců je naopak spíše rovná, popř. mírně vydutá. Na připojených obr. 2 a-e) jsou zachyceny pečetě parůžků mých srnců podle jejich skutečného věku. Myslím, že věrohodně odpovídají výše popsaným poznatkům. Původní výška pučnice se tedy při každém shození snižuje (obr. 3). Proto jsou pučnice starších srnců všeobecně nižší, ale následkem pravidelného přirůstání silnější. Nutno však upozornit, že podle tvaru pečetí srnčích shozů lze stáří jejich nositele odhadnout jen velice orientačně.
Dobu shazování parůžků ovlivňují podle mých pozorování do jisté míry také povětrnostní podmínky v příslušném roce. Tento poznatek se mi potvrdil na časovém harmonogramu shazování parůžků mých srnců zvláště mezi lety 2005-2006. V průběhu listopadu r. 2005, tedy v době, kdy shazuje parůžky většina středně starých srnců, ležela ve volných honitbách převážně celé ČR sněhová pokrývka a teplota vzduchu se pohybovala v záporných hodnotách. V onom roce shazovali moji srnci své „ozdoby“ dříve, než tomu bylo o rok později, kdy se ve stejném měsíci teplota vzduchu pohybovala okolo +14 ºC. Časový rozdíl shazování byl mezi těmito lety v průměru 14 dní, a to bychom měli přihlédnout ke skutečnosti, že srnci o rok zestárli a shazování parůžků by se u nich mělo tím pádem přirozenou cestou posunout na dřívější dobu.
PRŮBĚH SHAZOVÁNÍ
Průběh shození starých parůžků a ronění nových jsem zachytil fotoaparátem (obr. 4-12). Po odpadnutí parůžku pučnice silně krvácejí, ale během několika hodin barva zasychá a na pučnicích se „nastartují“ hojivé procesy. Asi tři dny po shození je patrné, jak přes pučnici začne přerůstat kožní val a ploška pučnice se následně zatahuje, až se celá uzavře. Rychlost zhojení závisí na tloušťce pučnice a je u každého srnce jiná. Toto tvrzení mohu doložit na výsledcích pozorování svých srnců chovaných v zajetí. U srnce Joklíka, jehož pučnice mají průměr jen 23 mm, trvalo uzavírání pučnice kožním valem od 5. 11. do 22. 12., tedy dlouhých 47 dní. Pravým opakem je srnec Honza s vrozenými dědičnými vlohami a pozoruhodnou aktivitou k parožení. Jsem velice rád, že po šesti letech marného snažení o získání záběrů tvorby jeho parůžků byl loňský rok úspěšný a že se mi podařilo detailně zdokumentovat obnaženou plochu pučnice těsně po shození parůžků a následně její „hojení“. Jak je vidět na připojených obr. 4-12, Honzovy pučnice, jejichž průměr je fenomenálních 35 mm, začaly ronit nové parůžky, aniž byly zcela vyhojené. Tento úkaz je zřetelný již týden po shození parůžků, kdy se přirůstající dřeň uzavírá lýčím.
NOVÉ PARŮŽKY
V odborných publikacích se často uvádí, že na začátku růstu nových parůžků se tvoří nejprve růže, a to včetně jejich viditelného vyklenutí do šířky, a teprve poté začíná vyrůstat lodyha. Toto tvrzení bych chtěl upravit a doplnit na základě svých šestiletých poznatků: teprve poté, co nově založená lodyha, která vyrůstá stejně tlustá, jako je průměr pučnic, dosáhne výšky asi 7 cm, dochází k pozvolné tvorbě růže s viditelným stranovým rozšířením (obr. 13 a 14). Do té doby je lodyha s pučnicí rovnoběžná. Růže přirůstají a postupně zesilují s růstem lodyh až do doby, kdy parůžky získají definitivní tvar.
V různých mysliveckých publikacích se taktéž dočteme, že lodyha má až do ukončení svého výškového růstu téměř hladký povrch bez perel a rýhování a perly se vytvářejí teprve v konečné fázi růstu parůžků. Podle mých pozorování a častých kontaktů s rostoucími parůžky mnou chovaných srnců konstatuji, že zejména perly se začínají tvořit již v polovině růstu parůžků přibližně v době, kdy se z lodyhy začne oddělovat přední výsada a postupně se zvětšují s pokračujícím růstem lodyh, než se zcela dotvoří do konečné podoby. Tento důkaz je viditelný na fotografiích, které byly součástí mého příspěvku ve Světě myslivosti č. 3/2007.
ROZHODUJÍ HORMONY
Podle dosavadních znalostí odborníků podněcují růst parůžků zejména růstový hormon podvěsku mozkového (hypofýzy) a hormon štítné žlázy. Již dlouho bylo známo, že růst parůžků souvisí s činností samčích pohlavních žláz, neboť při jejich poškození dochází u parůžků k růstovým poruchám. Samčí pohlavní hormon testosteron ovlivňuje parožení opačným směrem – utlumuje vyměšování růstového hormonu, takže růst parůžků ustává a podporuje spolu s hormony nadledvinek vyztužování parůžků minerálními látkami. Tvorbu parůžků tedy ovládá celá soustava žláz s vnitřní sekrecí, přičemž řídící úlohu má hypofýza, která podléhá vlivu denního světla. Koncem léta, tedy v době po říji, ustávají ráže srnců velmi rychle v činnosti. Tím přestává testosteron brzdit vliv růstového hormonu hypofýzy a v pučnici dojde k iniciování procesů završených odpadnutím parůžku. Celý koloběh tvorby parůžků tak může znovu začít.
Svými příspěvky jsem se pokusil shrnout fyziologii fenomenálního útvaru, jímž srnčí parůžky bezesporu jsou. Velmi si cením toho, že jsem se mohl opřít o své několikaleté poznatky z chovu srnců v zajetí, což jsem doložil bohatou fotodokumentací. Ve volné přírodě lze obdobný ucelený obrazový materiál pořídit jen stěží.
Ve svém příspěvku ve Světě myslivosti č. 3/2007 jsem se pokusil shrnout fyziologii růstu srnčích parůžků s uvedením poznatků získaných v chovu srnčí zvěře v zajetí. Na svůj příspěvek nyní naváži pokračováním s detailní fotodokumentací záběrů shazování a tvorby nových parůžků.
SHAZOVÁNÍ PARŮŽKŮ
Vyzrálé a vytlučené parůžky nosí srnci od jara do podzimních až zimních měsíců. V období kolem října se pučnice začínají připravovat na tvorbu nových parůžků. Jejich dřeň se činností zvláštních buněk postupně rozrušuje, přičemž se odbourává zejména tenká vrstva kostní tkáně v horní části pučnice (obr. 1). Narušením této „demarkační“ vrstvičky mezi „odumřelým“ parůžkem a pučnicí se postupně snižuje soudržnost parůžku s pučnicí, až parůžek odpadne – je shozen. Někdy se spolu s parůžkem odlomí i kousek pučnice, zvláště je-li parůžek vystaven vnějšímu tlaku dříve, než je dobře připraven na shození.
Mladí srnci shazují s parůžky zpravidla větší kousky pučnic, takže pečeť jejich parůžků bývá značně vypouklá. U starších srnců je naopak spíše rovná, popř. mírně vydutá. Na připojených obr. 2 a-e) jsou zachyceny pečetě parůžků mých srnců podle jejich skutečného věku. Myslím, že věrohodně odpovídají výše popsaným poznatkům. Původní výška pučnice se tedy při každém shození snižuje (obr. 3). Proto jsou pučnice starších srnců všeobecně nižší, ale následkem pravidelného přirůstání silnější. Nutno však upozornit, že podle tvaru pečetí srnčích shozů lze stáří jejich nositele odhadnout jen velice orientačně.
Dobu shazování parůžků ovlivňují podle mých pozorování do jisté míry také povětrnostní podmínky v příslušném roce. Tento poznatek se mi potvrdil na časovém harmonogramu shazování parůžků mých srnců zvláště mezi lety 2005-2006. V průběhu listopadu r. 2005, tedy v době, kdy shazuje parůžky většina středně starých srnců, ležela ve volných honitbách převážně celé ČR sněhová pokrývka a teplota vzduchu se pohybovala v záporných hodnotách. V onom roce shazovali moji srnci své „ozdoby“ dříve, než tomu bylo o rok později, kdy se ve stejném měsíci teplota vzduchu pohybovala okolo +14 ºC. Časový rozdíl shazování byl mezi těmito lety v průměru 14 dní, a to bychom měli přihlédnout ke skutečnosti, že srnci o rok zestárli a shazování parůžků by se u nich mělo tím pádem přirozenou cestou posunout na dřívější dobu.
PRŮBĚH SHAZOVÁNÍ
Průběh shození starých parůžků a ronění nových jsem zachytil fotoaparátem (obr. 4-12). Po odpadnutí parůžku pučnice silně krvácejí, ale během několika hodin barva zasychá a na pučnicích se „nastartují“ hojivé procesy. Asi tři dny po shození je patrné, jak přes pučnici začne přerůstat kožní val a ploška pučnice se následně zatahuje, až se celá uzavře. Rychlost zhojení závisí na tloušťce pučnice a je u každého srnce jiná. Toto tvrzení mohu doložit na výsledcích pozorování svých srnců chovaných v zajetí. U srnce Joklíka, jehož pučnice mají průměr jen 23 mm, trvalo uzavírání pučnice kožním valem od 5. 11. do 22. 12., tedy dlouhých 47 dní. Pravým opakem je srnec Honza s vrozenými dědičnými vlohami a pozoruhodnou aktivitou k parožení. Jsem velice rád, že po šesti letech marného snažení o získání záběrů tvorby jeho parůžků byl loňský rok úspěšný a že se mi podařilo detailně zdokumentovat obnaženou plochu pučnice těsně po shození parůžků a následně její „hojení“. Jak je vidět na připojených obr. 4-12, Honzovy pučnice, jejichž průměr je fenomenálních 35 mm, začaly ronit nové parůžky, aniž byly zcela vyhojené. Tento úkaz je zřetelný již týden po shození parůžků, kdy se přirůstající dřeň uzavírá lýčím.
NOVÉ PARŮŽKY
V odborných publikacích se často uvádí, že na začátku růstu nových parůžků se tvoří nejprve růže, a to včetně jejich viditelného vyklenutí do šířky, a teprve poté začíná vyrůstat lodyha. Toto tvrzení bych chtěl upravit a doplnit na základě svých šestiletých poznatků: teprve poté, co nově založená lodyha, která vyrůstá stejně tlustá, jako je průměr pučnic, dosáhne výšky asi 7 cm, dochází k pozvolné tvorbě růže s viditelným stranovým rozšířením (obr. 13 a 14). Do té doby je lodyha s pučnicí rovnoběžná. Růže přirůstají a postupně zesilují s růstem lodyh až do doby, kdy parůžky získají definitivní tvar.
V různých mysliveckých publikacích se taktéž dočteme, že lodyha má až do ukončení svého výškového růstu téměř hladký povrch bez perel a rýhování a perly se vytvářejí teprve v konečné fázi růstu parůžků. Podle mých pozorování a častých kontaktů s rostoucími parůžky mnou chovaných srnců konstatuji, že zejména perly se začínají tvořit již v polovině růstu parůžků přibližně v době, kdy se z lodyhy začne oddělovat přední výsada a postupně se zvětšují s pokračujícím růstem lodyh, než se zcela dotvoří do konečné podoby. Tento důkaz je viditelný na fotografiích, které byly součástí mého příspěvku ve Světě myslivosti č. 3/2007.
ROZHODUJÍ HORMONY
Podle dosavadních znalostí odborníků podněcují růst parůžků zejména růstový hormon podvěsku mozkového (hypofýzy) a hormon štítné žlázy. Již dlouho bylo známo, že růst parůžků souvisí s činností samčích pohlavních žláz, neboť při jejich poškození dochází u parůžků k růstovým poruchám. Samčí pohlavní hormon testosteron ovlivňuje parožení opačným směrem – utlumuje vyměšování růstového hormonu, takže růst parůžků ustává a podporuje spolu s hormony nadledvinek vyztužování parůžků minerálními látkami. Tvorbu parůžků tedy ovládá celá soustava žláz s vnitřní sekrecí, přičemž řídící úlohu má hypofýza, která podléhá vlivu denního světla. Koncem léta, tedy v době po říji, ustávají ráže srnců velmi rychle v činnosti. Tím přestává testosteron brzdit vliv růstového hormonu hypofýzy a v pučnici dojde k iniciování procesů završených odpadnutím parůžku. Celý koloběh tvorby parůžků tak může znovu začít.
Svými příspěvky jsem se pokusil shrnout fyziologii fenomenálního útvaru, jímž srnčí parůžky bezesporu jsou. Velmi si cením toho, že jsem se mohl opřít o své několikaleté poznatky z chovu srnců v zajetí, což jsem doložil bohatou fotodokumentací. Ve volné přírodě lze obdobný ucelený obrazový materiál pořídit jen stěží.