Poznámky k článku „Rovný, nerovný – chovný, nebo průběrný?“
V krátkosti chci reagovat na příspěvek Pavla Scherera „Rovný, nerovný – chovný, nebo průběrný?“ (Svět myslivosti č. 5/2007). Autor se v něm zaměřuje na určování chovnosti srnců v našich honitbách podle tvaru a celkového vzhledu parůžků a zcela přesvědčivě na několika příkladech dokazuje možnost tvorby nerovných parůžků kvůli časově nesjednocenému shození parůžků v předešlém roce. S jeho postřehem, že se dělá mnoho chovatelských chyb při selekci srnců, převážně ročků a dospívajících srnců II. věkové třídy, nezbývá než souhlasit. Může se o tom přesvědčit každý myslivec při návštěvách okresních přehlídek trofejí. A to nebereme v potaz, zda se na tyto přehlídky dostanou všechny trofeje. Zvláště ty „červené“ … Svým článkem chci přispět do diskuse a připojit několik poznatků a postřehů k tomuto stále aktuálnímu tématu.
Srnce jménem Honza, kterého čtvrtým rokem chovám v zajetí, jsem získal ve stáří osmi měsíců od jistého „rádobychovatele“. Srneček žil do té doby v naprosto nevyhovujících podmínkách co se týče jak prostoru, tak především potravy. Snad proto také jako roček nasadil parůžky pouhého špičáka s délkou lodyh 8,5 cm. Lodyhy byly sice objemnější, ale zcela hladké, bez náznaku perlení. Růže vykazovaly spíše střechovitý tvar. Podle současných kritérií chovnosti by byl tento srnec zařazen mezi průběrné, protože jeho parůžky nedosáhly délky 10 cm. V prosinci je shodil. Pozoruhodné byly jeho pučnice, které podle zprůměrování pečetí dosáhly 20 mm. Čekal jsem, že další rok srnec nasadí silné parůžky odpovídající průměrům pučnic. Samozřejmě za předpokladu, že mu bude předkládána vhodná vyvážená potrava.
Srnec byl krmen převážně kukuřicí, ovsem, granulovanou vojtěškou, krmnou řepou aj. Má domněnka ohledně síly parůžků se do detailu potvrdila. Druhým rokem Honza nasadil objemné a slušně perlené parůžky nerovného šesteráka se širokými růžemi a výškou lodyh 19 cm. Podle kritérií chovnosti by se v tomto roce zařadil mezi chovné jedince, protože jeho parůžky překonaly stupeň vidláka o délce lodyh 15 cm, jak stanují kritéria chovnosti. V čase shazování však shodil parůžky s odstupem jednoho týdne. Pučnice dříve shozeného parůžku se rychle vyhojila, uzavřela a začala ronit nový parůžek, který dorostl do stupně šesteráka o délce lodyhy 19,5 cm. Druhá pučnice časovou ztrátu nedohnala. Vyprodukovala sice rovněž parůžek šesteráka, ale kratšího (16,5 cm) a se zadní výsadou měřící pouze 12 mm. Tato skutečnost podporuje tvrzení Pavla Scherera o vzniku nerovnosti parůžků srnců při časově nesjednoceném shození v předešlém roce. Lodyhy parůžků byly opět objemné a silně perlené s průměrem růží 55 mm. Vlivem rozdílné délky lodyh a především nerovnosti parůžků se však srnec podle kritérií chovnosti ve třech letech opět zařadil mezi průběrné, a to přesto, že bodová hodnota jeho parůžků dosáhla přibližně 85 b. CIC. Podle kritérií chovnosti by parůžky tříletého srnce totiž měly dosáhnout délky lodyh kolem 20 cm s výsadami o délce alespoň 3 cm. Kratší z Honzových parůžků však nedosáhl ani jedné z těchto podmínek.
Na základě svých poznatků se plně ztotožňuji s názorem Pavla Scherera, formulovaným v jeho článku. Při posuzování chovnosti, resp. průběrnosti srnců v našich honitbách je objektivnější přihlížet k celkovému objemu (síle) parůžků, než zcela náročně a neobjektivně hodnotit, zda konkrétnímu srnci chybí výsada nebo jestli některá z výsad momentálně neodpovídá kritériím chovnosti.
Převážná většina myslivců mi dá jistě za pravdu, že raději budou preferovat ve svých honitbách chovného srnce s nižšími, ale hmotnatějšími a dobře perlenými parůžky, než srnce s parůžky sice vysokými, ale s tenkými lodyhami bez perlení a se sotva znatelnými růžemi.
Současné, čtvrté Honzovy parůžky, zachycené na připojené fotografii, jsou výsledkem mechanického poškození (úrazu) v době ronění. Srnec si levý parůžek „rozřízl“ o oplocení výběhu, lodyha se následně rozdvojila a vytvořil se abnormální parůžek s boční kyjovitou anomálií.
Věřím, že v příštím roce po časově sjednoceném shození letošních parůžků a přijímání kvalitní a vyvážené potravy nasadí tento srnec opět parůžky silného, rovného, a tedy chovného šesteráka.
Bohumil Smékal, Cetkovice
Srnce jménem Honza, kterého čtvrtým rokem chovám v zajetí, jsem získal ve stáří osmi měsíců od jistého „rádobychovatele“. Srneček žil do té doby v naprosto nevyhovujících podmínkách co se týče jak prostoru, tak především potravy. Snad proto také jako roček nasadil parůžky pouhého špičáka s délkou lodyh 8,5 cm. Lodyhy byly sice objemnější, ale zcela hladké, bez náznaku perlení. Růže vykazovaly spíše střechovitý tvar. Podle současných kritérií chovnosti by byl tento srnec zařazen mezi průběrné, protože jeho parůžky nedosáhly délky 10 cm. V prosinci je shodil. Pozoruhodné byly jeho pučnice, které podle zprůměrování pečetí dosáhly 20 mm. Čekal jsem, že další rok srnec nasadí silné parůžky odpovídající průměrům pučnic. Samozřejmě za předpokladu, že mu bude předkládána vhodná vyvážená potrava.
Srnec byl krmen převážně kukuřicí, ovsem, granulovanou vojtěškou, krmnou řepou aj. Má domněnka ohledně síly parůžků se do detailu potvrdila. Druhým rokem Honza nasadil objemné a slušně perlené parůžky nerovného šesteráka se širokými růžemi a výškou lodyh 19 cm. Podle kritérií chovnosti by se v tomto roce zařadil mezi chovné jedince, protože jeho parůžky překonaly stupeň vidláka o délce lodyh 15 cm, jak stanují kritéria chovnosti. V čase shazování však shodil parůžky s odstupem jednoho týdne. Pučnice dříve shozeného parůžku se rychle vyhojila, uzavřela a začala ronit nový parůžek, který dorostl do stupně šesteráka o délce lodyhy 19,5 cm. Druhá pučnice časovou ztrátu nedohnala. Vyprodukovala sice rovněž parůžek šesteráka, ale kratšího (16,5 cm) a se zadní výsadou měřící pouze 12 mm. Tato skutečnost podporuje tvrzení Pavla Scherera o vzniku nerovnosti parůžků srnců při časově nesjednoceném shození v předešlém roce. Lodyhy parůžků byly opět objemné a silně perlené s průměrem růží 55 mm. Vlivem rozdílné délky lodyh a především nerovnosti parůžků se však srnec podle kritérií chovnosti ve třech letech opět zařadil mezi průběrné, a to přesto, že bodová hodnota jeho parůžků dosáhla přibližně 85 b. CIC. Podle kritérií chovnosti by parůžky tříletého srnce totiž měly dosáhnout délky lodyh kolem 20 cm s výsadami o délce alespoň 3 cm. Kratší z Honzových parůžků však nedosáhl ani jedné z těchto podmínek.
Na základě svých poznatků se plně ztotožňuji s názorem Pavla Scherera, formulovaným v jeho článku. Při posuzování chovnosti, resp. průběrnosti srnců v našich honitbách je objektivnější přihlížet k celkovému objemu (síle) parůžků, než zcela náročně a neobjektivně hodnotit, zda konkrétnímu srnci chybí výsada nebo jestli některá z výsad momentálně neodpovídá kritériím chovnosti.
Převážná většina myslivců mi dá jistě za pravdu, že raději budou preferovat ve svých honitbách chovného srnce s nižšími, ale hmotnatějšími a dobře perlenými parůžky, než srnce s parůžky sice vysokými, ale s tenkými lodyhami bez perlení a se sotva znatelnými růžemi.
Současné, čtvrté Honzovy parůžky, zachycené na připojené fotografii, jsou výsledkem mechanického poškození (úrazu) v době ronění. Srnec si levý parůžek „rozřízl“ o oplocení výběhu, lodyha se následně rozdvojila a vytvořil se abnormální parůžek s boční kyjovitou anomálií.
Věřím, že v příštím roce po časově sjednoceném shození letošních parůžků a přijímání kvalitní a vyvážené potravy nasadí tento srnec opět parůžky silného, rovného, a tedy chovného šesteráka.
Bohumil Smékal, Cetkovice