Staré zlaté časy
Jsou mnozí z moderních paedagogů, kteří mají o lovu jen vzdálené představy a považují ho jen za přežité, dávnověké barbarství, za ukrutný sport, který je s to vzbuditi v civilizovaném člověku surovost. Přes to však knihy, z nichž čerpají svoji moudrost, nedávají jim práva, aby takto soudili.
Podle Xenophonta je lov pro mladíky školou pravdy, která je činí rozumnými a spravedlivými. Rousseau považuje lov za jediné zaměstnání, které budí dostatečně mocný zájem, aby odstraněna byla nebezpečí, jako jsou: špatná četba, osamělost, zchoulostivělý způsob života, obcování s ženami – nebezpečí to nepřestávající táhnouti kolem.
Mladé lidi můžeme tříditi ve dvě kategorie: první obsahuje ty, kteří zničeni vlivem ulice, spatřují své životní štěstí v napodobování vyražení, které spatřují u dospělých: v alkoholu, tabáku a v ženách. Druhý druh sestávající z mladíků rozumných, kteří bledí a chorobní od namáhavých studií a světu cizích snů, nemohou již své chudokrevné tělo a seslabené smysly přizpůsobiti vstřebávajícím požadavkům života. Těmto i oněm prospívá lov a jeho provozování.
Lov spojuje příjemné rozčilení s napětím energie až do únavy a brání proto náchylnosti k výstřednostem, k alkoholu a smyslným požitkům, a učí současně dávati přednost radostem, které při lovu musí býti vykoupeny velkým sebezapřením. Mladí, něžní sedáči, tyto pokojové rostliny, nacházejí v lovu ještě většího užitku. Žádné cvičení, hlavně v zemích pahorkatých nebo hornatých, nepřispívá tolik k tomu, aby se zvýšila výkonnost tělesná, získati tělu vlastnosti, jako vytrvalost a potřebnou obratnost k dobrovolné činnosti, opatrnosti a sebe ovládání, jako právě lov, protože bez těchto vlastností ani nejlepší lovec nikdy svého cíle dosáhnouti nemůže.
Mimo to je lov pro živý zájem, který vzbuzuje a vyžaduje, nejmocnějším prostředkem pro odvádění sexuelních rozčilení a nejlepším lékem proti melancholii, která obrazotvornost jinochovu vzrušuje, ale současně ho ztravuje.
Les ukonejší blahodárně jeho myšlenky a chlapecké často a bláhové ideály lásky mladého blouzníka odumrou, než se plně vyvinou nebo než vskutku oživnou. Nejnepatrnější, na oranici vystopovaný zajíc, dostačí k zaplašení všech fantasií a snů jakéhokoliv způsobu.
Zkrátka lov bude vždy působiti nejmocnějším dojmem i na největšího zádumčivce a melancholika. Získá jím opět na několik hodin svou duši a svou dětinnou mysl a vrací se domů s vniterním bohatstvím a svěží chutí k práci.
Háj, č. 4/1919, roč. XXXIX
Klokani ve volném honbišti
Holandské časopisy oznamují, že byli v posledních letech vysazeni klokani do volných honbišť. Do lesa a na roviny nizozemské provincie Geldernska vysadila manželka rejdaře Kröllera z Roterdamu před několika lety šest klokanů ve velkém honbišti svého manžela u Hoenderloo, kde se zvěř musela záhy přizpůsobiti zcela jiným poměrům. Nejen že přestála zimu, ale začala se hned také rozmnožovati. Když se klokani rozmnožili na dvanáct kusů, bylo deset těchto cizinců lapeno do sítí a darováno do zoologických zahrad v Amsterodamě, Roterdamě a Haagu. Na svobodě žijící párky rozmnožovaly se mezi tím dále. K této zprávě připojují časopisy poznámku, že jsou to první, na svobodě žijící klokani. To je však omyl. Už před třiceti léty, totiž roku 1887, bylo několik Bennetových klokanů, jichž vlastí jsou australské lesy (Nový Zéland) vysazeno svobodným pánem Filipem z Böselageru na předhoří Eifelu. Mláďata těchto cizozemců prospívala znamenitě, přizpůsobila se nové krajině, podnebí a paši a rozmnožila se také, takže se pokus s vysazením výborně podařil. Roku 1891 podařilo se pytlákům zmocniti se většiny této zvěře. V krátkém čase byla vyhubena a tím dospěl pokus k smutnému zakončení.
Venator, Háj, č. 1/1919, roč. XXXVIII
Srnčí straky
Již po několik chová revír Mochovský (velkostatek Opočno) srnčí straky mezi jinou srnčí zvěří pravidelně zbarvenou, v počtu někdy větším nebo menším. Jenžto úkaz tento po několik let trvá, shledáváme v něm pravdypodobnost, že se bílé zabarvení u zvěře srnčí na potomstvo přenáší čili dědí, což posud z mnoha stran popíráno bylo. Úplně bílého kusu jsem tu však až posud nespatřil, za to však dočetl se o něm v listech odborných, které názor o dědičnosti pozdějším stavem strakatého srnčí dosvědčovaly. Bylo by zajímavo podati zprávu o podobných úkazech z revírů, kde se strakaté srnčí vyskytlo.
Red., Lovecká besídka, roč. V, seš. VIII, březen 1899