Naháňky, psovodi a psi
Skončila sezóna naháněk, která byla obzvláště bohatá nejen na ulovenou zvěř, ale zcela určitě na počet těchto oblíbených lovů. Naháněk na spárkatou zvěř, zejména na divočáky, rok od roku přibývá. Dnes je organizuje kdekdo. Ti, kteří je pořádají již několik let, jsou ve výhodě. Začátečníci však mají problémy – chybí jim praxe, vyškolený personál a často i základní vědomosti o tom, jak by dobře organizovaná naháňka měla vypadat. Všichni společně si však znovu a znovu uvědomují, že bez dobrých psovodů a kvalitních psů to nejde! Dostat zvěř před střelce je stále složitější, dokážou to jen dobří a zkušení psi. A takové psy mají jen dobří a zkušení psovodi. Těch však je, vzhledem k současné a budoucí potřebě, jako šafránu. Podívejme se na problém podrobněji.
VŮDCE PSA
Jaký musí být vůdce psa?
- musí dobře plnit svěřený úkol: se svým psem zvednout zvěř ze zálehu a natlačit ji před střelce,
- nesmí to být „hladový“ střelec chtivý rány,
- musí být disciplinovaný, musí plnit úkoly dané vedoucím honu,
- musí sebe i svého psa udržovat během roku v odpovídající kondici,
- musí se svým psem dobře spolupracovat, svého psa musí dobře znát a ovládat,
- musí dobře střílet a být dokonale sžitý se svou zbraní,
- musí být na naháňku řádně vybaven.
Je jasné, že jen těchto několik bodů nemůže splnit každý. I ten, kdo se o to snaží, potřebuje k dokonalosti léta praxe, odříkání a výcviku.
Mít dobrého loveckého psa není ani jednoduchá, ani levná záležitost. Především je to věc dlouhodobá, nejistá, riskantní a drahá. Ceny štěňat narůstají, hodně stojí veterinární péče, krmivo, výcvik, absolvování zkoušek, účast na výstavách. Než je pes „hotový“, vyšplhají se tyto náklady na desítky tisíc korun a tím vzroste i cena psa. Je třeba si uvědomit, že v okamžiku, kdy vůdce na naháňce uvolní psa z vodítka, vypouští do leče a zároveň do velkého rizika 60 a více tisíc korun. A nejen to. Riskuje zdraví a život svého věrného přítele a spolupracovníka.
JAKÁ JE SITUACE V PRAXI?
Jen málo organizátorů naháněk zajišťuje účast vůdců se psy pro své lovecké akce v časovém předstihu několika měsíců. Většina z nich se o ně začne zajímat těsně před lovem, kdy ale bývají dobří psovodi již často zadáni. Pak nezbývá než „honit“ s tím, co je po ruce. Podle toho však také vypadá průběh naháňky a výřad.
Psovodi se svými svěřenci se na naháňku přepravují „za své“ a též přesuny během naháňky jsou v jejich režii. Při nástupu zpravidla nikoho ani nenapadne přivítat psovody, dát slovo vedoucímu psovodů a nikdo se též nezmíní o tom, že při střelbě je třeba dbát také na bezpečnost psů a psovodů. Je-li pes zraněn (což se dnes běžně stává), převoz k veterinárnímu lékaři a ošetření psa si musí hradit jeho psovod sám. Přitom postřelení, nebo dokonce zastřelení psa v leči není výjimečné. Střílet do leče patří dnes k běžné praxi a splést si psa s liškou je „normální“. Vyřizování náhrady za zastřeleného psa s „čarostřelcem“ je opět záležitostí psovoda. Vedoucí honu s tím většinou nechce mít nic společného. Loví se dál, není možné se zdržovat!
Často se pes při lovu ztratí. Najít ho musí opět psovod, většinou ve spolupráci se svými kolegy, ale velice často bez jakékoliv pomoci ze strany organizátorů lovu.
U výřadu většinou nebývá čas poděkovat psovodům – výřad přece zajistili střelci. A když celá lovecká společnost zasedne k prostřenému stolu a hoduje, někteří psovodi jsou ještě na dosledu postřelené zvěře a pak se musí postarat o své čtyřnohé pomocníky.
Shrnu-li výše uvedené, musím konstatovat, že dobří psovodi a dobří psi se u nás netěší dostatečné vážnosti. Jsem přesvědčen o tom, že to potřebuje změnu, přičemž změnit současnou situaci mohou jen psovodi sami. Je třeba, aby si uvědomili svoji cenu a cenu svých svěřenců. Naháněk je dostatek a mohou si tedy vybírat. Není přece možné chodit dál se psy na špatně organizované a nebezpečné akce. Chci-li odvádět dobrou práci na dobře připravené naháňce, neměl bych sebe a svého psa zbytečně unavovat a riskovat zdraví a život na nepřipravené a rizikové akci. Organizátoři naháněk, jimž záleží na úspěchu a dobrém výřadu, si vždy pozvou kvalitní psovody. A budou si jich vážit!
NÁVOD K ŘEŠENÍ
Při hledání návodu k řešení situace u nás se lze inspirovat praxí v Německu, kde se vůdci psů sdružují podle regionálních oblastí do tzv. „smeček honičů“. Svoji práci odvedou vysoce profesionálně a spolehlivě již jen proto, aby byli příště pozváni znovu. V Německu dnes existuje centrální registr těchto „smeček honičů“, ve kterém lze najít informace o kontaktní osobě (jméno, adresa, telefon, e-mail), o plemenech a počtu psů ve smečce, o počtu psovodů, o akčním rádiu skupiny. V registru je zaznamenáno, zda jsou psi konkrétní smečky pojištěni, a též cena, za kterou psovodi se svými svěřenci pracují. Některé skupiny nabízí také pomoc s přípravou a organizací naháněk. Registr je volně přístupný na internetu, konkrétně na internetových stránkách časopisu Wild und Hund (http://www.wildundhund.de/438,5529/). Ve spolupráci se Světem myslivosti připravujeme českou obdobu registru, která bude zveřejněna na www.silvarium.cz pod odkazem „Svět myslivosti“.
Máme dobré psovody, kvalitní psy, nechybí nám zkušenosti a praxe stejně jako našim německým kolegům. Začněme si proto vážit sami sebe, své práce a svých psů. Dejme se dohromady a postupujme společně!
Kontakt na autora článku – tel.: 607 734 728, e-mail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.