Vzpomínka na ing. Josefa Vágnera, CSc.

Rš a redakce

Dne 25. května by se dožil 80 let (1928) známý africký cestovatel ing. Josef Vágner, CSc. Narodil se ve Ždírnici nedaleko Hostinného. Zájem o přírodu ho přivedl na střední lesnickou školu do Trutnova, kde v r. 1951 maturoval a odešel do lesního provozu. V r. 1961 ukončil pražskou lesnickou fakultu, v r. 1965 Institut tropického a subtropického lesnictví. Nabytých znalostí využil při celkem devíti cestách do Afriky a do Indie, kde lovil zvěř pro zoologické zahrady. V r. 1974 obhájil titul CSc. Mezitím začal uskutečňovat vlastní projekt Safari v zoologické zahradě ve Dvoře Králové, jejímž ředitelem byl v letech 1965 až 1983. Tam také shromáždil sbírku obrazů malíře Jiřího Židlického (1895–1950). O svých cestách napsal mezinárodně uznávaný zoolog více než 25 knih, z nichž většina byla přeložena do cizích jazyků. Kromě toho publikoval četné články a účastnil se televizních besed. Výsledky jeho práce byly mnohokrát i mezinárodně oceněny. Ing. Josef Vágner, CSc., zemřel 6. května 2000 ve Dvoře Králové. Jeho dílo – Safari – žije.


Africké expedice Josefa Vágnera na přelomu 60. a 70. let lámaly rekordy. Co do počtu přepravovaných zvířat každá další překonala předcházející. Transporty poutaly pozornost odborníků i veřejnosti. Počáteční obavy, že mnoho zvířat při přepravě po moři uhyne, se nepotvrdily. Při třetí plavbě uhynula pouze jedna zebra. Vágnerova metoda výběru zvířat a jejich postupné přípravy na dlouhou námořní plavbu se osvědčila zejména v porovnání s výsledky jiných transportů. Třeba ze čtrnácti přímorožců, které v r. 1969 dovezla z jihozápadní Afriky a umístila v královédvorské karanténě jedna rakouská firma, přes veškerou péči a snahu ošetřovatelů krátce po transportu polovina uhynula.
Vágner se záhy stal uznávaným odborníkem na odchyt a transport velkých afrických zvířat, avšak k naplnění jeho královédvorského snu zbývalo ještě mnoho práce a překážek. Dvorskou zoo sice africké expedice jejího ředitele proslavily, dovezená zvířata lákala stále více návštěvníků, zahrada sama o sobě však stále zůstávala onou provinční zoo, kterou nový ředitel přebíral v polovině 60. let. Proto bylo třeba rychle postavit nové karantény, výběhy i zimoviště, aby dovezená zvířata bylo kam umístit.
Mnohé přípravy zpočátku začínaly až ve chvíli, kdy Josef Vágner poslal zprávu, že zvířata jsou na cestě. Stále totiž panovala nedůvěra, zda se mu jeho záměr podaří uskutečnit. Kromě toho v Československu se tehdy „hospodařilo“ socialisticky. Každá stavba musela být dlouho dopředu naplánována, krajský úřad na ni musel přislíbit peníze a dodavatel musel mít volné kapacity, aby se vůbec mohlo začít stavět. Když se podařilo splnit všechny tyto podmínky, zdaleka to ještě neznamenalo, že stavba bude hotova včas a v potřebné kvalitě.
Po první úspěšné expedici v r. 1969 se Vágnerovým nejsilnějším spojencem stal tehdejší Východočeský krajský národní výbor. To, co se řediteli dvorské zoo podařilo, bylo tak mimořádné, že si mohl dovolit chovat se mimořádně i při rozšiřování zahrady.
„Muselo se stavět velice rychle a třeba i načerno. Manžel to projednal s tehdejším krajským národním výborem. Každé kulturní zařízení mělo podle plánu nějaký příděl peněz na investiční výstavbu, ale často se už předem vědělo, že třeba některá galerie přidělenou částku neprostaví, zatímco Vágner ano. Ve Dvoře se tedy stavělo, a když se dělalo roční vyúčtování, neprostavěné peníze se převedly na zoologickou zahradu,“ vzpomíná Zdena Vágnerová.
Josef Vágner měl svou představu jak zahradu rozšířit, ve které části vybudovat volné výběhy, kde parkoviště s novým vjezdem do safari. Zimoviště, velkou karanténu či veterinární nemocnici měl od volných výběhů oddělovat umělý val, aby pohled návštěvníků na technické zázemí nenarušoval jejich dojem z prohlídky. V dílčích věcech se Vágner mýlil, některé projekty nechal po dovezení prvních afrických zvířat ještě během výstavby přepracovat, v něčem byl novátorský. Třeba po zkušenostech z námořních transportů, kdy mu jeho žena musela podávat těžké krmení na vysoké bedny se žirafami, navrhl stáje pro žirafy s dvoupodlažními chodníky pro ošetřovatele. Druhý chodník byl ve výši hlav zvířat, a tak z něho chovatelé mohli snadno doplňovat potravu do korýtek. Podobně se pak stavěly žirafí stáje i jinde v Evropě.
„Nejdřív se stavěla karanténa u zadní brány zoo, aby se do ní mohla umístit už první zvířata přivezená z Afriky. Pak se narychlo postavil provizorní africký kemp, abychom zvířata po karanténě mohli ukázat návštěvníkům. Aby se do konce dubna 1969 stihla postavit provizorní karanténa, museli pomoci všichni pracovníci zoo. První zimu strávila část zvířat v karanténě, která se mezitím uvolnila a vydezinfikovala. Současně se stavěl další pavilon na zimovišti. Do karantény, kterou jsem měla na starost, jsme se brodili blátem v holínkách, jedny jsem v těžkém jílu dokonce ztratila,“ líčí Zdena Vágnerová.
Kromě provizorní karantény a jednoduchých výběhů pro nová zvířata v africkém kempu začala zoo v r. 1969 stavět velký moderní objekt, ve kterém by mohla karanténovat i zvířata pro jiné zoologické zahrady. Zoo přijala vlastního stavbyvedoucího, který řídil veškerou investiční výstavbu, a stavebního technika, jehož hlavním úkolem bylo dohlížet na dodavatelské firmy, přebírat dokončené stavby a připravovat je ke kolaudaci. V zahradě vznikla vlastní projekční kancelář.
Největší investicí v r. 1969 však bylo obehnání nedávno získaného údolí za zoologickou zahradou vysokým betonovým plotem. Tam mělo vzniknout budoucí safari. Na nových pozemcích se stavěly komunikace, inženýrské sítě, sklady či vodárna. Začala také stavba výběhů pro kopytníky, slony a nosorožce i prvních příkopových výběhů.
Bylo však třeba zajistit také dostatek vhodných krmiv pro nová zvířata i kvalitní veterinární péči, proto zahrada přijala vlastního veterináře. Ještě před příjezdem prvního transportu byli královédvorští ošetřovatelé na exkurzi v západoněmecké zoo, kde měli zkušenosti s chovem žiraf a antilop, byť ne v tak velkých skupinách.
Josef Vágner by své plány nemohl uskutečnit, nebýt velkého úsilí a nadšení mnoha lidí. Ti pochopili, že záměr postavit ve Dvoře Králové nad Labem zoologickou zahradu evropského či světového významu už není jen snem nového ředitele, a byli ochotni si pro společnou věc ledacos odříct. Těšil je zájem médií a veřejnosti i statisícové návštěvy v zahradě. To ale neznamená, že všechno šlo hladce. Komplikací nebyly jen v blátě utopené holínky Zdeny Vágnerové, brodící se stejně jako její spolupracovníci několikrát denně do provizorní karantény. V zahradě nebyl dostatek skladů krmiva pro tolik velkých zvířat, ošetřovatelé a veterinář zoo si stěžovali na nedostupnost léků a nástrojů umožňujících aplikaci léčiv na dálku, proto péče o nemocná zvířata mnohdy připomínala životu nebezpečné kousky kaskadérů. Chovatelé často vyčítali stavbařům, že pracují pomalu a nepředávají nové pavilony včas. Kdo ale navštívil zoo jen jednou za rok, nestačil se divit.
V roce 1970 navštívilo dvorskou zoo přes čtyři sta tisíc lidí, což byl oproti minulému roku téměř dvojnásobek. Mohli si prohlédnout rozšířený africký kemp, některé nové výběhy, viděli mnohem víc zvířat, ale také zjistili, že restaurace v zoo i ve městě praskají ve švech a že téměř není kde zaparkovat.
„Zvířata a také zprávy o našich expedicích způsobily v zahradě hotové pozdvižení. Pamatuji se, že ačkoli se tehdy výrazně zvýšilo vstupné, za sobotu a neděli přišlo do kempu třeba pětatřicet tisíc lidí. Byla tam taková tlačenice návštěvníků, že úplně zdevastovali růžové záhony,“ vzpomíná Zdena Vágnerová.
V r. 1970 již zahrada vlastnila nejhodnotnější kolekci zvířat v Československu. Její cena, byť vykazovaná v částkách, které zdaleka neodpovídaly tržním, se od nástupu Josefa Vágnera do zoo zdesateronásobila. Rovněž dovozy a vývozy zvířat neměly v republice obdoby. Při tak velkých transportech hrozí mnohem větší riziko úhynu zvířat, zahradě se ho přesto v porovnání s uplynulými lety podařilo snížit na polovinu.
O rok později dosáhla zoo dalšího primátu. Nosorožci dvourozí a zebry Grévyho dovezení v r. 1971 do Dvora Králové nad Labem tvořili na světě největší skupinu těchto zvířat chovaných v zajetí. Hodnota zvířat dovezených v tomto roce z Afriky dosáhla téměř deseti milionů korun, k tomu další zvířata za téměř dva miliony se již narodila v zoo. Poprvé v Československu se ve Dvoře podařilo odchovat hrocha obojživelného.
Počet návštěvníků královédvorské zahrady v r. 1971 poprvé v její historii přesáhl půl milionu. Lidé se chtěli na vlastní oči přesvědčit, jak vypadá zoo, o níž tak často slyšeli v rozhlase a televizi nebo četli v novinách a časopisech. Chtěli vidět zvířata, která Josef Vágner přivezl ze svých afrických expedic. Reportáže o nich byly pro zahradu tou nejlepší reklamou. Kromě toho zoo přišla v té době s neotřelou propagací: výrazné poutače v podobě žiraf, slonů a nosorožců v životní velikosti se objevily na všech hlavních silničních tazích i desítky kilometrů od Dvora Králové nad Labem. Mnohé z nich tam stojí dodnes.

Úryvek pochází z knihy Milana Duse „Josef Vágner – český lesník v Africe“, vydané v r. 2006 nakladatelstvím Triality v Ronově nad Doubravou. Knihu lze objednat v naší redakci.

Připravuje se otevření Expozice afrických safari Josefa Vágnera

Nejmladší z dcer ing. Josefa Vágnera, CSc., ing. Lenka Vágnerová, založila pro uctění památky svého otce a šíření jeho myšlenek Nadaci Josefa a Zdenky Vágnerových. Na nadaci byl převeden soubor movitých věcí z pozůstalosti po ing. Vágnerovi – kompletní vybavení jeho pracovny, sbírka obrazů Jiřího Židlického, obrazy akademického malíře Dragouna a africké sbírkové předměty spolu se všemi loveckými trofejemi atd.
Společně s podnikatelem Rudolfem Sukem připravila ing. Vágnerová projekt otevření trvalé „Expozice afrických safari Josefa Vágnera“ na zámku Staré Hrady na Jičínsku. Ve dvou sálech jedné z bočních staveb zámku budou vystaveny autentické předměty a exponáty související s „africkou životní poutí“ ing. Vágnera i s jeho prací lesníka a myslivce. Návštěvníci si budou moci prohlédnout např. pracovnu ing. Vágnera s nejrůznějšími „relikviemi“, knihami a loveckými trofejemi, makety afrického kempu, obrazy Jiřího Židlického atd. Slavnostní otevření expozice bylo naplánováno na 30. května t. r. u příležitosti nedožitých 80 let ing. Vágnera.
Ing. Lenka Vágnerová též založila a spravuje internetové stránky www.zoo-safari.cz, zasvěcené památce ing. Vágnera.
Redakce

Svět myslivosti na Facebooku